Hurá za Eskymáky do Grónska

Byl leden, za okny se v hustých rejích roztančily ne sněhové vločky, ale doslova bílé chomáče sněhu. Lepší počasí na výlet do dalekého Grónska jsme si nemohli ve 2. ochutnávce 1. třídy přát. Děti měly možnost poznat, že:

Daleko na severu je Grónská zem,

žije tam Eskymačka s Eskymákem.

My bychom umrzli, jim není zima,

snídají nanuky a eskyma.

…společně jsme navštívili eskymácké iglú, kde čekala na děti Kimova hra. Tedy trénink paměti a dobrého postřehu. Seznámili jsme se se zvířaty typickými pro severní oblast. Už víme, že tučňáky na severu opravdu nepotkáme. Nechyběly stavby z kostek podle plánu – příbytky ze sněhu a ledu jsou důmyslné. Bruslilo se po papíře. A co když je venku opravdu nečas, že by ani Eskymák z iglú nevystrčil nos? Hrací kostky přišly vhod. Pojmy více, méně, stejně, rychlý postřeh hozeného množství teček - hotové hrací doupě. Vše završilo společné tvoření dětí s rodiči.

Ač se to nezdálo, děti si prošly touto učební stezkou:

Pozorování v ploše – zrakové vnímání. Rozvoj slovní zásoby, vyjadřovacích schopností. Vnímání sluchem. Rozvoj paměti. Prostorové vnímaní. Rozvoj tvořivosti. Početní dovednosti - chápání množství, počtu, pořadí, pojmy více, méně, stejně. Vnímání rytmu. Rozvoj hrubé i jemné motoriky. Upevnění základních barev. A v neposlední řadě velmi cenné vnímání sebe sama a

druhých kamarádů. Učení se, že si lidé pomáhají, naslouchají jeden druhému, sdělují své poznatky a přání, neskáčou si do řeči. 

PS: Prosím, omluvte velmi malou fotodokumentaci tohoto setkání. Fotograf nedorazil. Nejspíš ještě sjíždí na saních sněhové pláně v Grónsku. Snad v únoru…

Markéta Martinů