olympiada z cj

Olympiáda z českého jazyka

I v letošním školním roce se někteří žáci 8. a 9. ročníku dobrovolně zapojili do Olympiády z českého jazyka. Ve čtvrtek 4. prosince 2014 se sešlo celkem 11 z nich v počítačové učebně naší školy, aby během 120 minut (max. časové rozpětí) vyřešili úkoly jazykové části včetně napsání slohové práce na téma „Pohled z okna“ (nejlepší práce si můžete přečíst). Do okresního kola, které se bude konat v únoru příštího roku v Novém Jičíně, postupují dva soutěžící s nejvyšším počtem získaných bodů, a to Jakub Noháč z 9. třídy a Nikol Venclíková z 8. A třídy. Všichni soutěžící zasluhují pochvalu za účast ve školním kole této soutěže a Kubovi a Nikol přejeme co nejlepší výsledky v kole okresním. 

                                                                                  Mgr. Jitka Školová a Mgr. Rostislav Vonšík

Slohový úkol Kuby Noháče

20. června 2014, velitelský můstek letadlové lodě USS Enterprise. Je půl osmé večer a na obzoru začíná zapadat slunce, zabarvující oblohu do oranžovo–červena. Na nebi se kupí pouze několik stratokumulů, jinak je obloha naprosto čistá. Kvůli nedostatku slunečního světla se ještě před chvílí průzračná modro-zelená barva moře změnila na těžkou olověně šedou. Fouká pouze mírný severozápadní vítr, ale i tak přináší z Atlantiku chlad. Kolem majestátního boku lodi prolétá malé hejno racků. Ostrá příď rozráží vlny jako nic, ale tento pohled je očím skryt 20 metrů pod okrajem přední části letové paluby. Jaké je to překvapení, že místo obvyklých 70 – 80 letadel a vrtulníků, teď prostor zeje prázdnotou. Po dlouhých letech služby americkému námořnictvu je totiž Enterprise na své poslední cestě. Cíl plavby: dok v Newport News ve Virginii, kde ji čeká sešrotování. Náhle se v dálce objevuje tmavě černý obrys, důkaz, že konec se již blíží. Takhle si mohli připadat i první osidlovatelé Severní Ameriky, když připlouvali k jejím břehům. Na můstku se začíná pomalu, ale jistě zvedat aktivita před posledním zakotvením. Uprostřed té horečnaté činnosti stojí kapitán Smith. Dokonce i v jeho, jinak ledově klidné, tváři jdou rozeznat známky smutku. Pohled z obrovských oken můstku je doprovázen jen tichým hučením parních turbín v podpalubí. 

Slohový úkol Nikol Venclíkové

Přistoupila k oknu, tvář zmáčenou slzami. Pažemi se zapřela o rám okenního parapetu. Oči zavřela pevnou silou, jakoby věřila, že přes víčka bolest do jejího srdce neprostoupí. Z očí jí teklo nespočet slz, z části voda, z části čiré zoufalství. Zaryla prsty do okenního parapetu, části omítky zvolna dopadaly na chladnou podlahu, kde se mísily s jejími slzami. Tvář zmuchlanou v bolestnou grimasu. Strach, bolest, zoufalství, beznaděj. To bylo to jediné, co byla nyní schopna cítit. Čtvero pocitů jako čtvero havranů sedících za jejím oknem. Otevřela oči. Strach lomcoval jejím tělem a z úst vyšel jen bolestný sten. Její tenké chladné prsty se dotýkaly okenní kličkou. Původně se jí dotýkala jen letmo, jen konečky prstů. Přešla v pevný úchop, kterým okno otevřela. Závan chladného prosincového větru jakoby na chvíli zmrazil tu neskutečnou bolest, nebylo to však tak dlouho, jak by si přála. Pohlédla oknem ven a její zrak spočinul na starém stromě. Byl tak starý, starší než ona sama. Tvarem ji připomínal plíce. Zvláštní přirovnání. Ale opravdu tak vypadal. Na jedné z mnoha větví visela houpačka. Prkno dvěma lany přivázané k mohutné větvi stromu. Na této houpačce seděla malá dívenka nebo spíše jen její stín. Ke stromu přistoupil stín muže. Houpal dívenku. Zavřela oči. Rty spojila v tenkou linku. Jejich smích prostupoval jejím tělem a trhal její srdce na cáry. Otevřela znovu oči. Stín toho muže zmizel. I jejich smích pomalu utichl. Houpačka zpomalila v pohybu, až se nakonec zcela zastavila. Dívenka stále seděla na houpačce. Špičky jejich střevíčků se jen lehce dotýkaly ledově chladné země a ručičkama svírala pevně obě lana. Tvář sklopenou k zemi. Dívka stojící za oknem se držela za ústa. Po tváři jí stékalo mnoho slz. Ta dívka na houpačce a ta za oknem byly jedna. A ona to moc dobře věděla. Z jejích úst vyšel bolestný sten: „Sbohem tatínku,“ šeptla volně z okna. Uchopila kličku a okno zavřela.