Vznik a raná historie školy 
(Z pamětní knihy obce Butovic - překlad z němčiny)


V prvních letech 20. století byl zpracován návrh na zřízení nové měšťanské školy v Butovicích. Tento záměr se nemohl uskutečnit, neboť chyběly na stavbu školy potřebné finance. Daňový základ obce byl toho času pouze 13 000 rakouských korun. Teprve po zahájení provozu v nově postavené továrně Vagónka se daňový základ několikrát zvýšil a mohl se tento odložený plán stavby školy uskutečnit. Zasadili se o to bývalý starosta obce Emil Krischke (č. 293) a jeho předchůdce Josef Richter (č. 48 - bývalý statek vedle lékárny), toho času člen krajské školní rady.

Stavba školy byla zahájena v roce 1906. V létě 1908 byla novostavba s nákladem cca 120 000 rakouských korun dokončena a 1. září 1908 v ní bylo zahájeno pravidelné vyučování. 8. září 1908 pak byla škola slavnostně vysvěcena.

Na počest 60. výročí vládnutí císaře Františka Josefa I. nesla škola na budově název: 
KAISER FRANZ JOSEF JUBILÄUMS-KNABEN-VOLKS-UND BÜRGERSCHULE

Pod její hlavičkou se už učil i 1. ročník měšťanky o rok dříve v roce 1907, ale byl umístěn na Meierhofu. Ve stejné době bylo provedeno dělení smíšené národní školy na chlapeckou národní a měšťanskou školu a dívčí národní školu. Prvním ředitelem chlapecké školy byl jmenován Ferdinand Czapka, odbornými učiteli byli: Emil Lauterbach, Emil Klamert, Josef Steiner a český farář Haindrich Vymětal, který zde vyučoval náboženství. 
Po přestěhování žáků chlapecké národní a měšťanské školy do školy nově vzniklé zůstala v prostorách staré školy pouze dívčí národní škola s vrchním učitelem Vinzenzem Penkou, který v roce 1915 získal titul ředitele. 
V nové chlapecké národní a měšťanské škole probíhalo také teoretické vyučování učňů z místní továrny, a proto byla v roce 1909 ve škole zřízena pro tyto účely Odborná pokračovací škola. V následujících letech měly Butovice nejvýše organizované školství v okrese Nový Jičín. Rozdělení místností v budově nové školy, její velký prostor, osvětlení tříd, zvláště nejmodernější učebny – kreslírna a tělocvična, byly na tehdejší dobu skutečně nadstandardní, a proto se škola mohla pyšnit tím, že byla ve své době jedinou moderní německou národní a měšťanskou školou, a to až do roku 1945. 
A nejen to, brzy po zahájení vyučování bylo do každé třídy přijato 6 děvčat – hospitantek.
Věhlas butovické měšťanské školy čím dál více působil na rodiče okolních míst, takže do školy byli zapsáni žáci z Nové Horky, Mošnova, Bartošovic, Sedlnice, Kopřivnice i Studénky - nádraží. V průběhu následujících let počet žáků (a žákyň) stoupal tak, že musely být zřízeny paralelní třídy. V té době se stal ředitelem školy odborný učitel Josef Ullrich z Nového Jičína, který se velmi zajímal o místní region. 

Víme, že dalšími řediteli školy byli v letech 1925 - 1926 Rudolf Jünger, ředitel školy ze Suchdolu, a v letech 1927 - 1929 Eduard Thil.

V době 1. světové války byla škola obsazena eskadrou polského záložního pěchotního pluku, vyučování bylo dočasně pozastaveno a učitelé byli povoláni k vojenské službě. 

Po vzniku samostatného Československa došlo ke změnám ve výuce některých předmětů. Žákům přibyly nové předměty - pro chlapce občanská nauka a ruční práce, pro děvčata domácí nauka, vaření a tělocvik - a poprvé byl také vyučován pomocným učitelem český jazyk. V roce 1923 byla zatřena část názvu školy týkající se Františka Josefa I., který ji spojoval s rakousko-uherskou habsburskou monarchií.


Učebna přírodopisu

Velmi významnou osobností byl v letech 1929 - 1937 ředitel Emil Krischke. Za jeho působení se ve škole událo mnoho významného:

· Chlapecká měšťanská škola byla přeorganizována na školu smíšenou.

· V roce 1930 se obecní zastupitelstvo usneslo přistavět na jihovýchodní straně měšťanské školy nový trakt, a tak v roce 1933 byla otevřena nová prostornější přístavba (dnešní 1. stupeň), do které už byly přestěhovány všechny třídy ze samostatné smíšené národní školy. Spolu s žáky se do nové přístavby přemístil i učitelský sbor s jejím vedoucím, vrchním učitelem Ferdinandem Fabigem. Soužití těchto dvou vedení, dvou učitelských sborů i žáků bylo harmonické a vládla mezi nimi opravdová spolupráce.

Oslavy 25. výročí založení školy
· K 25. výročí založení školy se konala dvoudenní slavnost. V sobotu 26. srpna byla škola slavnostně osvětlena, účastníci setkání - 
absolventi školy a bývalí učitelé, žáci, členové učitelského sboru, pozvaní hosté a obyvatelé obce - se sešli v obecním hostinci, kde zástupce školy v obecní radě pan Ferdinand Richter slavnost zahájil heslem „Vědění je moc“. Zároveň přivítal všechny přítomné, mezi nimi odborného učitele školy, později ředitele školy ve Fulneku, pana Emila Lautebarcha, toho času už ve výslužbě. Celou slavnost provázel původní obecní „Lyra orchestr“, který pod vedením pana Franze Suchého hrál předehry a árie ze slavných oper a operet. Mnozí řečníci vysvětlovali význam této největší školy pro tento region. Současný ředitel školy předložil všechny úřední doklady o jejím založení a podal přehled o vývoji školství v Butovicích. Učitelé tělocviku připravili pro tuto slavnost i sportovní vystoupení. V neděli dopoledne koncertoval „Lyra orchestr“ na dvoře měšťanské školy. Odpoledne se pak od školy vydal obcí slavnostní průvod. Byla to neobvyklá podívaná – vozy, ozdobená kola, zemědělské stroje, barevný obraz pětadvacítky (25), různé pohádkové skupiny, představení květin, selská svatba v krojích. Průvod pochodoval obcí na místo slavnosti (zahrada statku u kostela), kde se všichni za krásného letního počasí veselili až do pozdních hodin. Pořadatelé a ostatní dobrovolníci přípravy oslav mohli být pyšní na krásné a úspěšné konání slavnosti.

· Při příležitosti oslav 25. výročí založení školy se uskutečnila společná školní slavnostní akademie a divadelní představení. Obec poskytla škole zdarma jeviště i jevištní zařízení a nezanedbatelný nebyl ani výtěžek ze vstupného, který byl škole ponechán. Další peníze a věcné dary získala škola na základě dopisů, které rozeslal ředitel školy spolu s žádostí o podporu této akce – výraznými částkami přispěla obecní pokladna a ředitelství Vagónky. Mnoho set korun z této sbírky bylo během roku věnováno na potřeby žáků z chudých rodin - prádlo, oblečení, boty.

· Měšťanskou školu navštěvovalo více než 90% všech žáků z Butovic a asi 80% ji úspěšně absolvovalo.

· Za působení ředitele pana Krischkeho vzniklo ve školní budově i místní muzeum.

Místní národopisné muzeum
S myšlenkou založit v Butovicích muzeum přišel majitel statku Ferdinand Richter (statek vedle lékárny). Inspirací mu bylo jejich staré struhadlo na zelí, na které  jeho předkové postupem času pravidelně po generace vyrývali monogramy s datem (H.R. 1702, A.R. 1768, A.R. 1810, J.R.1836…). Vnuklo mu myšlenku, že by se mohly takové památné a hodnotné věci, které se zcela jistě v obci ještě nacházejí, sesbírat a zachovat tak pro další generace, neboť by byla škoda, kdyby se poničily. Podobně smýšlel i jeho soused (a možná i příbuzný) kupec Franz Richter (bývalý obchod u p. Hovjacké). Aby také u obyvatelstva probudil zájem, uspořádal v rámci zemědělského spolku několik večerních přednášek, na něž si pozval vrchního učitele a zároveň kronikáře Karla Michla z Hukovic, který o různých zajímavostech z regionu velmi poutavě vyprávěl. Všechny večery byly tak hojně navštíveny, že malá místnost v obecním hostinci už nestačila. Na jednom tomto večeru dal p. Richter návrh k založení místního muzea, který byl s nadšením přijat. 

  
Zakládající členové muzejního spolku

Z řad posluchačů se utvořilo grémium, které právě pod vedením p. Richtra zahájilo propagaci nové myšlenky. Psaly se plakáty, tiskly se vyhlášky, také z kazatelny byli obyvatelé vyzýváni k poskytnutí vhodných věcí pro muzeum. Dobrovolníci navštívili každé jednotlivé stavení, aby posoudili, zda se předmět do muzea hodí. Posbírané předměty byly dočasně uloženy v kabinetu školy. Muzejní výbor pracoval pod záštitou výboru pro vzdělání, ale 24. 4. 1935 byl utvořen samostatný, úředně povolený muzejní spolek.

V květnu 1935 uspořádal muzejní spolek v 1. patře měšťanské školy výstavu. Výstava měla tak velký úspěch, že ji navštívilo naprosto nečekané množství návštěvníků, a mluvilo se o ní po celém okolí. Všichni byli překvapeni, jaké množství předmětů se podařilo sesbírat a jak vzácné poklady jednotlivé domácnosti ukrývaly. Pod vlivem úspěšné výstavy a přátelské pomoci vrchního školního rady a ředitelství školy byly muzejnímu spolku poskytnuty k trvalému užívání dvě místnosti v druhém patře národní školy. V první místnosti bylo vystaveno staré zařízení domácností, nářadí, nádobí, sklenice, ale také šátky, vlněné přehozy a další ruční práce, dále pak mince, medaile, staré nástěnné hodiny i hodiny stojací. Druhá místnost byla věnována obrazům, knihám, dokumentům nejrůznějších druhů, výučním listům a vysvědčením. Nejstarší vystavenou knihou byl Říšský zákoník z roku 1556 a dokument podepsaný hraběnkou z Kunína. To vše promyšleně přichystal odborný učitel Rudolf Axman, a tak už 17. 5. 1936 bylo muzeum pro veřejnost otevřeno. Ukázalo se, že všechny předměty by se do dvou místností nevešly, a tak byly v den slavnostního otevření muzea některé předměty vystaveny i v kreslírně a knihovně školy. Součástí slavnostního otevření muzea byla i výstava obrazů, soch, řezbářských prací a jednotlivých exemplářů unikátního herbáře. Známo je ovšem jen jedno jméno vystavovatele, a to jméno sochaře Jigla z Kostelce. 
Výstavu navštívilo více než 700 návštěvníků, kteří do pamětní knihy vyslovovali názor, aby následující generace pokračovaly v započatém díle.
Na slavnostní otevření muzea, jak je uvedeno v pamětní knize, byla pozvána i nejstarší obyvatelka obce.

     
              Anna Gold, nejstarší obyvatelka obce (92 let)                                           Kroje Kravařska

Muzeum bylo otevřeno jen v letních měsících, během zimy byly pořádány večery, na kterých členové muzejního spolku informovali, co nového se podařilo do muzea získat. Členové se také snažili obnovit národní zvyky a kroje Kravařska, které byly v muzeu velmi obdivovány.

V knize návštěvníků se objevily zápisy mnoha Butovjanů. 
Toto skromné, ale vlastní muzeum se stalo kulturním střediskem obce až do konce 2. světové války. Po jejím skončení bohužel někdo místnosti muzea násilně otevřel, a tak bylo mnoho věcí zcizeno, mnoho zničeno, a to znamenalo konec Místního národopisného muzea.

V druhé polovině 30. let se nad Československem začala stahovat mračna. Začátek školního roku 1937 - 1938 byl za stávající situace v demokratické republice velmi nervózní, ale i přesto výuku na škole zahájilo 180 žáků, něco více než 100 jich bylo z Butovic. Vedením byl pověřen odborný učitel Franz Götz. Někteří učitelé, pokud měli možnost, odcházeli do bezpečí. 24. 9. byla výuka přerušena a ve škole zůstali jen pověřený vedoucí a učitel náboženství. Později po vyhlášení Mnichovské dohody na konci září 1938 se učitelé i žáci do školy ještě vrátili. Byly sice posbírány obrazy prezidentů T. G. Masaryka, E. Beneše a další znaky československé státnosti, ale nebyly, jak bylo přikázáno, spáleny. 

V následujících letech postihly školu mnohé změny: byla prodloužena docházka v měšťance na 4 roky, nebylo vyučováno náboženství jako povinný předmět, ale výuka českého jazyka si nadále pozici povinného jazyka udržela. Následkem těchto nařízení se počet žáků na škole výrazně snížil. Někteří žáci odešli do dnešního Gymnázia v Bílovci nebo v Příboře a na tzv. „Haupt“ školu v Sedlnici a Kopřivnici. Byt školníka byl ze sklepních místností (dnešních šaten) přeložen do přízemí, do části ředitelského bytu, a ve sklepních místnostech byla zřízena školní kuchyň.

V roce 1940 se situace začala značně zhoršovat. Žáků bylo málo, učitelé museli postupně odcházet, úroveň výuky rapidně klesala. V průběhu stupňujících se válečných let bylo nutné školu i několikrát uzavřít. V roce 1944 byly poplachy a letecké nálety stále častější, až nakonec v únoru 1945 bylo vyučování zcela zastaveno. Inventář školy, její zařízení a pomůcky k vyučování byly z větší části uskladněny v tělocvičně, kam také byly uloženy inventář ředitelství, školní dokumentace, personální spisy, kroniky a katalogy. Ředitel školy opustil školu a obec jako jeden z posledních 1. 5. 1945, po 25letém působení v obci.

Od 26. 3. 1945 byla v budově školy umístěna německá polní nemocnice a po osvobození ruský polní lazaret. Nakonec škola poskytla ubytování 70 rodinám navrátilců.

Po osvobození bylo vyučování zahájeno 1. 6. 1945 otevřením české měšťanské školy. Navštěvovalo ji i 56 dětí německé národnosti. 

Od 1. 10. do 10. 10. 1945 se pro nedostatek učitelů učilo jen obden.


Ruský polní lazaret

Po válce bylo vyučování zahájeno dne 1. června 1945 otevřením české měšťanské školy. Učilo se zde i 56 dětí německé národnosti. V letech 1945 - 49 byl ještě pro „válečné ročníky“ otevřen tzv. jednoroční učební kurz, který se hlavně zaměřoval na výuku českého jazyka. Ředitelem měšťanské školy se stal Květoslav Kadlčík, prvním učitelem byl Karel Makuch.
Česká národní škola obnovila svou činnost v kolonii a ve škole na Butovické ulici měla v roce 1945 jednu třídu, 1945 - 46 dvě třídy, v roce 1946 - 47 už tři, v roce 1947 - 48 pak čtyři a v roce 1948 - 49 všech pět tříd. Výnosem ze dne 3. 8. 1948 čís. 955/48 byla dosavadní národní škola rozdělena na dvě samostatné národní školy, a to na 1. národní školu v kolonii a 2. národní školu na ulici Butovické. Jejím ředitelem byl od 1. 9. ustanoven Vladimír Machač, ale už 1. 10. 1948 odešel na 1. národní školu do kolonie a jeho nástupkyní se stala Marie Šebrechýnová. Její působení nemělo dlouhé trvaní, služby byla zproštěna již 31. října 1949. Její funkci převzal od 1. listopadu Rudolf Holub.
V roce 1953 došlo ke sloučení 1. a 2. národní školy a k přejmenování na osmiletou střední školu.
V budově národní školy sídlila i mateřská škola. 

Škola v roce 1946
Comments